Fraška života se řítí kupředu jak splašená herka a diváka už pranic nezajímá zápletka prvního dílu - tak nějak to pravil Miloš Kopecký jako Hogo Fogo ve filmu Limonádový Joe. Ale kdyby přece jen ta zápletka prvního a i dalších dílů někoho zajímala, má zde možnost.

S hudbou jsem "začínal" velmi brzy, a to už ve čtyřech letech, kdy jsem byl zcela nedobrovolně nucen poslouchat bráchovo každodenní hvízdání na zobcovou flétnu. Bratr navštěvoval LŠU a musel denně cvičit. Jelikož byl z toho též "celej odvázanej", zavčas jsem žádal rodiče, aby mně do žádné LŠU nedávali, což se také stalo.

Následkem toho však, když jsem ve 12 letech zcela vážně požadoval kytaru, nedostal jsem nic, neboť to rodiče nebrali vážně. Zachránil mně ale právě můj o tři roky starší brácha, který mi od kamaráda koupil za 80 korun československých malou španělku. Dodnes jsem mu za to vděčný a dodneška ji mám schovanou...

První "elektriku" jsem si pořídil po prvních prázdninách na učňáku. Bylo mi už 15 a mohl jsem jít tedy pracovat brigádně do továrny :o). Od té doby jsem v tom tvrdě jel. Můj život se zúžil na dvě základní položky : kytara a škola. Cvičil jsem minimálně čtyři hodiny denně. Do toho nepočítám hodiny strávené u gramofonu, na kterém jsem si pouštěl všechno možné a zběsile jsem do toho sóloval. Strašně mě bavilo něco se učit.

S bráchou jsme neměli žádný kazeťák a tak se tedy stal jediným zdrojem muziky právě starý gramofon a LP desky domácí produkce, neboť na zahraniční nebyly peníze. To nás přinutilo vyhledat z české a slovenské produkce skutečnou kvalitu. Z toho vzešel také můj první velký kytarový vzor Radim Hladík, kytarista skupiny M. Efekt. Strašně se mi líbilo, jak hraje, a nikdy by mě nenapadlo, že za několik let budu u něho sedět doma a on mi bude dávat cenné rady. Z naší scény pak ještě přišla Pavlíčkovská vlna, která mě zasáhla, ale asi nijak neovlivnila, a pak už jsem se orientoval pouze na zahraniční kytaristy, z nichž uvedu alespoň jména jako Edie Van Halen , Steve Vai , Joe Satriani nebo Paul Gilbert, Greg Howe a Richie Kotzen.
Od 16 let jsem pak asi dva roky hrál v různých bezvýznamných kapelách. První, která stojí za zmínku, byla kapela Domino (později Praga) , ze které se časem za stálého obměňování členů vyklubali JOHN DOVANNI.

Později jsem hrál s kapelami Kreyson, Delirium Viléma Čoka, Doctor P.P. ,v doprovodné skupině zpěváka Pancha , a podílel se průběžně na různých hudebních projektech. Necelých 5 let jsem hrál v kapele Precedens, do které se vrátila Bára Basiková a když se Petr Kolář rozhodl vydat na sólovou dráhu, následoval jsem ho a natočili jsme ALBUM. Mezitím vším jsem ještě nahrál s Vildou Čokem cd s názvem "Běž pro ty šproty" pod hlavičkou BYPASS. Od roku 2005 s touto kapelou koncertujeme.

Rok 2006 byl hodně nadupaný koncertováním. Kromě oficiálního koncertního turné Petra Koláře, z jehož koncertu v Lucerně bylo pořízeno DVD, jsme objeli valnou většinu letních festivalů a ruzných jiných akcí. Protože při tvorbě nového repertoáru na nové CD Petr Koláře se stejně, jako v případě Alba, začaly vyskytovat tlaky ze strany managementu o tom, jak má naše hudba vypadat , rozhodl jsem se opustit celý tenhle show business a vrátil jsem se do Bypassu Viléma Čoka, který jsem v květnu 2006 kvůli vytížení u PK asi na čtyři měsíce opustil.

V současné době pracujeme s Bypassem na novém materiálu a vydal jsem svou první instrumentální desku, kterou jsem nazval "Na vlastních rukou", neboť jsem ji spáchal zcela sám za pomoci mého computeru, který jsem si postavil taky sám. Nezbývá než doufat, že si to CD nebudu poslouchat také sám :-). V tom mi musíte trochu pomoci. Děkuji předem.

V mezičase práce na novém albu Bypassu jsem postavil instrumentální trio, dal mu název G-bod a nazkoušel repertoár převážně z CD Na vlastních rukou.

A to mi bylo předhozeno jako podraz na ByPass, neboť jsem udělal trio z jeho muzikantů, což nemíním poslouchat ani snášet, protože na tom nevidím nic špatného, takže jsem ByPass opustil. A fraška života se opět řítí kupředu jak splašená herka....

John Dovanni

Protože je tato kapela mou srdeční záležitostí, uvádím zde její stručný životopis:

Skupina JOHN DOVANNI vznikla v roce 1991. Po několika personálních změnách kapela zakotvila na sestavě Tomáš Kolinger (zpěv), Petr Henych(kytara), Aleš Marek (basová kytara), Daniel Šůra (bicí) a Zdeněk Vlč (klávesy). Posledního jmenovaného v krátké době, ještě před jakoukoliv veřejnou prezentací, vystřídal klávesista Tomáš Burian. Kapela měla hned zpočátku slibný start a budoucnost před sebou. Manažersky jim v té době pomáhala redaktorka časopisu Melodie Markéta Kučerová (nyní známá veřejnosti z TV pořadu Noc s Andělem jako Markéta Turková ).

V kapele se sešli po výměně klávesisty věkově příbuzní muzikanti, s podobnými hudebními nápady a instrumentálně velice schopní i ve svém mladém věku. Autorsky se na repertoáru podílela především dvojice Petr Henych/Tomáš Kolinger. V krátké době měla kapela rozsáhlý repertoár a také první singl, který se stal přílohou časopisu Melodie č. 1/92. Pod svými vydavatelskými křídly je měla jedna z tehdy nejprestižnějších hudebních firem – Tommü Records. Zde jim také vyšlo v roce 1992 první dlouhohrající album s názvem "Víra v ruce". To obsahovalo celkem 11 skladeb, namátkou lze jmenovat alespoň "Nejde to", "Náhodná", "Víra v ruce", a především pak "Všechno je v nás" a "Jsou dny" … Nutno také zmínit, že k tomuto prvnímu dlouhohrajícímu hudebnímu počinu kapela odehrála delší koncertní šňůru se skupinou Carmen .

Kariéra skupiny rostla rychle a jak se zdálo, i bezpečně. JOHN DOVANNI se účastnili mnoha rockových festivalů, objevili se v řadě televizních pořadů, namátkou jmenujme například pořady Bago, Hitparáda, 0 106, Kontakt, Kečup, Marmeláda , atd. JOHN DOVANNI natočili dokonce svůj profilový pořad odvysílaný v již zmiňovaném Kontaktu. Jejich videoklip "Všechno je v nás" vysílaly televizní pořady již před samotným vydáním LP alba Víra v ruce… A později videoklip ke skladbě "Jsou dny" obletěl snad všechny tehdejší známé hudební pořady. Písnička se zároveň držela řadu týdnů v rádiovém pořadu Formule pop na vyšších místech žebříčku. Zdálo se, že jejich vzestup už nemůže nic ohrozit… Opak se však stal pravdou. Kytarista Petr Henych dostal lákavou nabídku hrát v Kreysonu Ládi Křížka a nabídku využil…

Zbytek JOHN DOVANNI se však nevzdával a pokoušel se najít odpovídající náhradu. Vystřídalo se zhruba 30 adeptů, za úctyhodné období zhruba dvou let… Než si však stačili kluci nového kytaristu vybrat – vrátil se Petr na přelomu roku 1994 – 1995 do kapely zpět. V době "prázdna" je třeba ještě zmínit, že zbytek kapely mezitím pracoval na nových písničkách, které daly podstatnou část základu dalšího alba… Koncert JOHN DOVANNI se po dlouhé odmlce odehrál v Příbrami za nabitého sálu počátkem roku 1995 a s nebývalým elánem jako za starých časů. Zdálo se, že všechno bude zase jako dříve, a kapela začala pomalu pracovat na nových písničkách…

Došlo ještě k jedné personální změně a to na postu baskytaristy, kdy později tragicky zemřelého Aleše Marka nahradil Petrův spoluhráč z Kreysonu Vítek Fiala . Velice rychle zapadl hráčsky i lidsky, a kapela již v tomto novém složení natočila v roce 1995 své druhé album s názvem "Síň slávy" pod hlavičkou firmy Happy Music Production . Zde můžeme jmenovat například skladby "Z ruky mi hádej", "Války v postelích", "Tvář zubatý", "Hon na vlky", "Do vany" nebo "Plout po nebi" věnovanou Alešovi, včetně stejnojmenné "Síň slávy".

A již podruhé se zdálo, že se kapela ocitla znovu ve stadiu, kdy nemůže její existenci nic ohrozit. Právě toto období bylo jakousi druhou érou skupiny – repertoár dostal vzhledem k postupu let nový nádech, kapela neusnula na tvorbě, která vznikala v roce 1991 a kteroužto "chorobou" jsou někeré kapely postiženi dosud – jejich repertoár rostl, obměňoval se, kapela se úměrně době vyvíjela dál.

Pak byl ale najednou konec. Důvody proč tomu tak bylo znají asi jen JOHN DOVANNI sami, ale z pohledu jen trochu zainteresovaného člověka není moc těžké pravý důvod odhalit – členy kapely tvořili hudebníci patřící mezi naši hudební špičku a byli tudíž žádáni i jinde. Čas, nutná obživa jinde a další jiné nudně pozemské důvody patřící k pernému osudu českého hudebníka daly důvody k tomu, aby se tato nadprůměrná kapela rozpadla, respektive "vyprchala"…

Pro případné "skalní fanoušky" snad jen zbývá přimenout ještě jeden, závěrečný koncert. Mohl být další slibnou, v pořadí již 3. érou skupiny. Konal se – jak jinak než opět po delší odmlce – v pražském klubu Futurum koncem roku 2000. Kapela se zde sešla, aby odehrála vzpomínkový koncert před slušně zaplněným klubem. Škoda, že tato akce neodstartovala další sérii koncertů, další etapu jejich hudebního snažení…

-kb-